Jdi na obsah Jdi na menu
 

C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla

katolicky-tydenik.jpgClive Staples Lewis je irský křesťanský spisovatel, jehož proslavila zejména sedmidílná sága "Letopisy Narnie". Tři její díly již byly uvedeny na filmové plátno, přičemž poslední díl můžeme v současné době vidět i u nás v kinech. Rady zkušeného ďábla je však kniha z jiného žánru, přesto nadčasová a přesahující skutečnost tohoto světa. Pojednává o tom, jak zkušený ďábel Zmarchrob udílí cenné rady svému začínajícímu učni, ďáblovi Tasemníkovi. Ten má přivézt svého "pacienta" (tedy člověka žijícího na zemi) do pekelné říše. Zmarchrob mu udílí konkrétní pokyny, aby se tak stalo. Při čtení nám na mysli vytane základní myšlenka. Co je vlastně nejdůležitější v lidském životě? Je to snad prožití dlouhého a spokojeného života, ve kterém přežít je vždy výhra? Nebo je to projití životem (nehledě na jeho délku) čestně, morálně hodnotně a se skutečnou láskou k ostatním?

Ďáblové nás napadají v každém okamžiku, vytahují na nás ty nejpodlejší lsti a zákeřnosti. Jde jim o to, abychom byli nešťastní, sobečtí, zoufalí, pyšní, abychom dopadli na dno a tam se utápěli. Kniha do jisté míry relativizuje naše vnímání světa. Válka sama o sobě tedy pro ďábly není tak úžasná záležitost, protože v ní lidé mohou najít pocit sounáležitosti k druhému. Ve válce se odhaluje podstata obyčejných lidí, kteří si lépe než kdy jindy uvědomují, že je potřeba pomáhat ostatním. Podle ďáblů tu má tedy člověk často blíže do Nebe než do pekla. Zkušený ďábel Zmarchrob tak radí svému méně zkušenému učni Tasemníkovi, aby se nezaměřoval na zjevně špatné věci, ale aby každou situaci obratně využil. Měl by k tomu použít i zbraní nepřátel (v tomto případě Boha a andělů). Tak může být pro ďábly víra sice špatnou záležitostí, ale dá se využít k tomu, aby si věřící člověk myslel o sobě, že je lepší než nevěřící a hned to má blíž do pekla...
 
Kniha tak ukazuje i na některé konkrétní nešvary nás věřících, kteří se často považujeme za apoštoly morálky a pravdy. Kniha je psána srozumitelně, i když má významný filozofický přesah a je dobré o věcech zde uvedených déle uvažovat. Myslím, že osloví každého, kdo má s ďábly (ať už v ně věří či nikoli) své zkušenosti...
 
 
Ukázka z knihy:
 
(...) Teď je na čase, abys mu s modlitbami (...) působil intelektuální potíže. Vždycky je třeba podporovat falešnou duchovnost. Často lze lidi svést k přímé neposlušnosti Nepřítele, který jim jasně řekl tím svým obvyklým nudným, otřepaným a nezajímavým způsobem, jak už má ve zvyku, aby se modlili za svůj vezdejší chléb a za uzdravení svých nemocných - na základě zdánlivě zbožného důvodu, že "pravou modlitbou je chvalořečení a společenství s Bohem". Musíš mu samozřejmě zatajit to, že modlitba za denní chléb je stejně primitivně prosebná, ať se interpretuje "ve smyslu duchovním" nebo jakémkoli jiném.
 
Tvůj pacient se sice zavázal k té hrozné poslušnosti a asi bude s takovými "primitivními" modlitbami pokračovat, ať uděláš cokoli, ale přesto ho můžeš zneklidňovat neodbytným podezřením, že modlitba je zbytečná a že stejně žádné objektivní výsledky nemůže přinést. Nezapomeň užít argumentu: "Když padne orel, vyhrávám já; když padne panna, prohráváš ty." Pokud se nestane to, zač se on modlil, bude to jen dalším důkazem, že prosebné modlitby neplní svůj účel; pokud se to stane, on samozřejmě rozpozná některé hmotné příčiny, které k tomu vedly, a tak "by se to stalo i bez modlitby". Pak mu tedy jak vyslyšené, tak i nevyslyšené modlitby dokážou, že nemají smysl (...)
 
 
Zdroj:
C. S. Lewis, C. S. (2006): Rady zkušeného ďábla, Praha, Návrat domů
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

C. S. Lewis: Rady zkušeného ďábla

(Radovan Voříček, 20. 12. 2016 10:35)

Vynikající kniha. Často mě mrazilo. Vlastně pokaždé, když jsem se v ní uviděl a uvědomil si, jak se nechávám obalamutit. Doporušuji knihu číst. A doporučuji i pokračování (i když od jiného autora) E-maily z pekla.

jeto

(dolarko, 1. 12. 2011 11:10)

Lidé se stále snaží dokázat, že na všechno stačí sami a Boha nepotřebují. A celé lidské dějiny ukazují, jak je tato představa mylná. Žádný technický pokrok nezměnil naše srdce a naši hříšnou přirozenost. Lidé si myslí, že když dají svůj život Bohu, stanou se zajatci, ale opak je pravdou. Dokud nepatříme Bohu, jsme otroky hříchu. Teprve v Bohu máme skutečnou svobodu